Libor Holík: I když je Rath pryč, boj proti „rathovinám“ nevzdávám

Je starostou obce Panenské Břežany, čítající 560 obyvatel. Nejčastěji řeší stížnosti na obecní komunikace. „Dokud nebudou přiznány dotace i obcím pod dva tisíce obyvatel, chodníky nikdy nebudou. Snažíme se aspoň setrvale opravovat díry v silnicích.“ Do Panenských Břežan jezdil v dětství na chatu, nějaký čas po návratu z emigrace sem trvale přesídlil.

Vy jste znám hodně jako bojovník proti rozšíření Letiště Vodochody. Za tímto záměrem stojí skupina Penta, proti níž jste se postavil i na Slovensku v kauze Gorila. Jak to vypadá s gorilami v Česku?

To je hodně těžká otázka, nějak nevím, jak začít odpovídat… (chvíli váhá) Zkrátka, Gorila vznikla na Slovensku, jak každý ví. Byla tam vyšetřována, a to dokonce ve spolupráci s českou policií, protože byl předpoklad, že stejné či podobné věci se mohly dít v Česku – ovlivňování politiků, korupce atd. Díky médiím se to dozvěděli i čeští občané. Záhy nato se konaly na Slovensku volby, které vyhrál Fico, tedy levice, ta se ujala moci a Gorila v zásadě usnula. Usnula v médiích, usnula na Slovensku, ale já jsem na to nezapomněl. Osobně se domnívám, že Letiště Vodochody je součástí české Gorily. Mimochodem, gorila se strašně ráda hladila s politiky, hladila je po hlavě a říkala – ty jsi hodnej, ty nám pomůžeš… Klasický příklad – sněmovní Podvýbor pro hospodářské letectví a poslanec Hojda, který veřejně přiznává, že se setkává s investičními společnostmi a potřebuje znát jejich potřeby. Kterým pak přizpůsobuje zákony. V této souvislosti zmíním třeba vládní nařízení 272/2011, což je ve svém dopadu zvýšení hlukových limitů, a zavádí charakteristický letový den. Toto a další napomáhá záměru rozvoje Vodochod.

Vy jste Gorilu přenesl do Česka.

Ano, já a pár mých kamarádů jsme například postávali v kostýmech s transparenty před sněmovnou a chtěli upozornit poslance na celou věc. Ptali jsme se poslanců, jestli vědí, kdo vůbec je „gorila“? Bohužel jsme potkávali vlastně jen politiky VV. Jako kdyby nikdo jiný do sněmovny nechodil než oni (úsměv). Šli jsme na Úřad vlády, hromadu banánů jsme pak odnesli i na recepci skupiny Penta. Snažili jsme se dostat i do médií, ale nějak se nepodařilo… Účastnili jsme se, v kostýmech, i odborářské demonstrace proti vládě. Já chtěl vystoupit s projevem, ale odboráři mi ho odmítli, protože bych jim narušil koncepci. My totiž nepožadovali pád vlády – naopak: ať tam všichni vydrží co nejdéle a ať se podaří je pochytat a zavřít.

Chystáte další gorilí akci?

Určitě, gorilí kožichy nesmějí zatuchnout!

Pokud vím, i kvůli gorilám jste pozastavil své členství ve VV.

Ano. Chtěl jsem téma dinosaurů nahradit tématem goril, VV však neměly čas a kapacitu gorily táhnout. I když to na jednu stranu chápu – řešily spoustu věcí, útoků zvenčí, které je nakonec bohužel semlely.

Přesto jste ochoten kandidovat v krajských volbách jako nezávislý na kandidátce VV, spojit opět s „véčky“ své jméno.

Ne s véčky, které se nabalily na Karolínu Peake. To vám je zvláštní, já nikdy nevěřil právě těm lidem, kteří nakonec odešli. S těmi bych ani teď nespolupracoval. Ale s těmi „zmenšenými“ véčky, ideálně pod Kateřinou Klasnovou, kdyby se stala předsedkyní strany, ano. Kateřina tomu dokáže vtisknout svou tvář. Je velmi pracovitá, a jak je subtilní napohled, takové „tintítko“, tak je ohromně silná. Dokáže hodně, když k sobě bude mít ty správné lidi. Nevím, zda VV zachrání, protože teď platí, že kdo je člen strany, je vlastně nějaký masochista. Ale má ty nejlepší předpoklady.

Vás snad nějak členství ve VV poškodilo?

No, mohu se jen domýšlet, proč jsem měl třeba na obecním úřadě čtrnáct kontrol… Ale jinak musím říct, jak mě mrzelo, že se na politice VV nepodíleli řadoví členové.

Máte pocit, že v jiných stranách určují řadoví členové chod a směr?

Rozhodně ne! Ale věřil jsem, že ve VV to bude jinak. A věřím tomu teď v případě těch „nových“ VV.

Vy jste strávil téměř osm let v kanadské emigraci. Vrátil jste se v roce 1993, protože pominuly politické důvody Vašeho odchodu. Opravdu pominuly? Nelitoval jste nikdy svého návratu?Je to skoro dvacet let, co jste zpátky.

Pravdou je, že když jsem se vrátil, zjistil jsem, že se nic moc nezměnilo, že komunisti, byť převlečení v jiných stranách, stále rozhodují o kupě věcí. Žádný neumřel, žádného nezavřeli. Ale ten komunistický hnus byl léčen nadějí Čechů na demokracii. Svoboda byla to nejdůležitější, pro tu jsme byli ochotni cokoli tolerovat, což ostatně vidíte dodneška. My jsme národ, který má statisticky naprosto neúspěšné demonstrace. Neumíme politiky demonstrací přesvědčit. Nejsem žádný násilník, neuznávám vypalování aut atd. Ani parlament bych nevypálil. Ale vypálil bych nějaké architektonicky méně hodnotné ministerstvo, úředníky bych vyházel nejlépe z prvního patra, aby si neublížili – ale prostě aby pochopili, že to může být horší. Samozřejmě to berte s nadsázkou. Ocituju ale amerického prezidenta Kennedyho: Pokud vláda nedovolí změnit systém nenásilnou cestou, nutí národ změnit jej cestou násilnou. To je veliká pravda.

Silná slova. Ale zpět k mé otázce – litoval jste někdy svého návratu?

Po návratu jsem byl šťastný. Ale když jsem se začal dostávat do pracovního procesu, litoval jsem, že jsem se vrátil. Já vedl v Kanadě hotel, tady jsem vyhrál konkurz na ředitele pražského hotelu Prezident. Za čtrnáct dní tam bylo ze 150 zaměstnanců devadesát – a o ty jsem se každý den bál, aby se neoběsili. Představte si, že já po nich chtěl, aby doopravdy pracovali! A taky jsem zjistil, že sice je svoboda, ale pro mnoho lidí to znamená jakousi zelenou kartu, že mohou úplně všechno. Češi tím čtyřicetiletým terorem nabrali spoustu špatných vlastností, které jim umožňují dělat různé podvody.

Třeba podvody s evropskými dotacemi. Vy jste bouchnul šampaňské, když byl David Rath, exhejtman středních Čech, zatčen.

Víte, já teď nechci kopat do někoho, kdo už skončil. Ale pana Ratha já sleduji od počátku a od počátku byl pro mě jako hejtman nepřijatelný. Před jeho zvolením jsem dokonce dostal možnost vystoupit na krajském zastupitelstvu a všechny jsem před ním, jako starosta středočeské obce, varoval. Kauz Davida Ratha bych mohl jmenovat mnoho. Podal jsem i podnět Lence Bradáčové na „Buštěhrad II“, týkající se přeměny zámku v Panenských Břežanech z domova seniorů na památník odboje 2. světové války. I když je Rath pryč, boj proti „rathovinám“ nevzdávám.

Jste takový válečník… Jak relaxujete?

Dělám na zahradě, každý den. Pěstuju od všeho něco, pak zalévám. Přes léto se vůbec nedívám na televizi. Manželka si ji pustí, já si ale sednu na terasu, dám si pivo, panáčka a do půlnoci poslouchám ticho. A jednou za rok jedeme do Chorvatska, na stejné místo. Nejsem poznávací typ. Ležím na pláži s knížkou, mobil na těch čtrnáct dní hážu do moře a odpočívám od lidí.

Proč nemá rád komunisty

Jeho otec emigroval v roce 1966 do Ameriky, následně měla jeho matka objednanou letenku do Švýcarska – na den po sovětské okupaci. Nakonec odjela přes Rakousko vlakem. Navzdory původním předpokladům zůstal čtyřiadvacetiletý Libor Holík po srpnu 1968 v Česku sám a rodiče neviděl dvanáct let. Když odjel s dětmi na pohřeb matky, musela jeho manželka zůstat doma. Komunisty logicky nemá rád, ale dnes by kvůli nim neutekl. „Začal bych proti nim bojovat stejně jako kdysi. Ale už by to nevyvrcholilo emigrací.“ V Kanadě (má kanadské občanství) by sice získal důchod a příspěvek na byt, ale už by to nevyměnil za český domov a české kamarády.