Když si vygooglujete jeho jméno, značné množství odkazů připomíná loňskou „senzaci“, kdy zastupitel, ředitel divadla a sbormistr Pavel Žur údajně nabízel své služby coby gigolo. Dnes Žur vše bere s nadhledem, i když dotaz na ony články mu příjemný rozhodně není. „Ti, kdo znají mě a mou činnost, ať už v Jablonci či v Kutné Hoře, vědí dobře, jak žiju, co dělám a co bych nedělal,“ říká.
Je to skoro rok, co ten případ s Vaším údajným „gigolováním“ zaujal média. Objevil se od té doby jiný podobný atak?
Nene, neobjevil. Tehdy to bylo, myslím, nařčení spíše v osobní rovině, z něhož vznikla neuvěřitelná mediální bublina. Ale naštěstí mě nepoškodila. A to ani u rodičů Vrabčáků, tedy dětí v pěveckém sboru, který vedu. Všichni vědí, jak žiju.
A kdy vlastně doopravdy žijete? Seznam Vašich pracovních aktivit je hodně dlouhý...
Mám to štěstí, že moje práce, ať už divadlo, či aktivity spojené s veřejným životem, jsou mým koníčkem. Což je štěstí i z dalšího důvodu – kdyby od toho všeho, co dělám, člověk očekával nějaké finanční zajištění, hodně by se mýlil. Jakkoli banálně to může zaznít, já jsem vždycky vše chtěl dělat hlavně ve prospěch druhých. Dětí z Vrabčáků, dospěláků přicházejících do divadla...
Máte prý rád sport. Jaký?
Pravdou je, že jsem chodil každé ráno pravidelně do fitness, posiloval jsem a zpevňoval celé tělo, i ze zdravotních důvodů. Jinak mě naplňovala atletika, baví mě plavání a cyklistika.
Tedy sportovec, který šéfuje dvěma divadlům – v Jablonci nad Nisou a v Kutné Hoře. Už jste si ve středních Čechách vytvořil zázemí? A jak hodláte do budoucna zvládat šéfování dvou scén?
V Jablonci cosi dobrého koriguji, v Hoře mám šanci vytvářet něco nového, obojí je výzva. Ta pracovní, respektive životní cesta se mi však mírně komplikuje a teď bude záležet na mnoha okolnostech, jakým směrem se vydám, co zvolím.
Co zvolíte, neprozradíte?
Já bych rád prozradil, ale ještě sám nevím (smích).
Řekl jste po svém nástupu do čela kutnohorského divadla, že jste připraven se vzdát svých politických funkcí (městský a krajský zastupitel). Nakonec jste tak neučinil.
Chtěl jsem tím jasně dát najevo, že prioritou jsou pro mne divadla. Chtěl jsem svou práci odvést maximálně dobře v Jablonci i v Kutné Hoře. Ta politika, do určité míry, je však člověku opravdu souzena, pokud má jen trochu zájem o veřejné dění. Ať na té komunální, či na té krajské úrovni. Žijete v nějaké lokalitě, není vám lhostejné, co se kolem vás děje, máte i určitou důvěru. A já tu důvěru, společně ještě se svou kolegyní, dostal. Přes určité těžké postavení VV a jisté nepopulární kroky jsme loni na podzim získali dva mandáty, což beru v Jablonci se 45 tisíci obyvateli jako poměrně velký úspěch – jsou větší města bez zastupitelů VV.
Zmínil jste nepopulární kroky VV. Co by měla tato strana do budoucna podle Vás změnit, ať už ve smyslu své práce či své komunikace?
Víte, VV vzbudily řadu očekávání, které však nemohly naplnit. Vzbudily velké naděje, že se něco v naší společnosti konečně změní. VV, které do toho boje šly – aspoň podle mě – velmi čistě a velmi poctivě, doplatily na vyzrálost a politické intrikářství větších politickýxh subjektů a politických harcovníků. Na to VV zčásti dojely.
Vy jste byl tři roky v ODS, vyloučili Vás však za porušení stanov. Oč šlo?
Ano, roku 2007 jsem byl vyloučen, protože jsem měl jiný názor, který v té velké straně nebyl vyslyšen. Já jsem ODS zpočátku věřil. Pak skončily komunální volby, já jsem z třináctého místa skončil druhý. ODS asi nějak nebyla schopna to strávit. A nestrávila ani to, že tehdejší koalice nabídla také dvě místa v radě opozici, tedy ODS. Nikdo z té strany to nechtěl vzít, tak jsem řekl – to je špatně, beru to, vždyť i opozice by měla mít info, neviděl jsem důvod tam nebýt. Jen proto, že jsme v opozici, nebudeme se na ničem podílet? To je špatně. Vše je o lidech a o tom, co udělat, aby se nám v tom městě dobře žilo. Tady nejde o velkou politiku. Bohužel, jablonecká ODS si na velkou politiku hrála, hraje a bude hrát.
Působíte v Jablonci a v Kutné Hoře, jak byste je srovnal?
Myslím, že všude jsou lidé čestní, ochotní pracovat pro dobro města, i lidé, kteří pomlouvají, závidí a chtějí vydělat. Jen je to na tom menším městě asi víc znát. Co ale musím říci, je rozdíl mezi kořeny obyvatel – v Libereckém kraji je víc „náplav“, lidé jsou méně spjati s místem, kde žijí. Zatímco kutnohorští jsou v některých momentech mnohem vnímavější, ale také opatrnější k vnějším vlivům, opatrnější, než otevřou ta dvířka.
Jako jablonecký rodák – přestěhoval byste se natrvalo do středních Čech? Či třeba přímo do Prahy, pokud byste vyhrál například konkurz na ředitele Národního divadla?
V Kutné Hoře už mám díky radnici byt a čerpám zde energii z těch nádherných historických budov. K přesídlení musí být silný důvod, který jsem do určité míry měl a mám. Jak jsem řekl, ještě uvidíme. Každopádně, nabídka kutnohorského divadla, jeho dramaturgie či marketing, jsou opravdu dobré.
Jste „přes kulturu“. Sledujete aktivity ministerstva kultury ohledně církevních restitucí? Co o nich soudíte?
Co bylo sebráno, musí být vráceno. Nicméně ta „dohledatelnost“ majetku je složitá, měli jsme to řešit daleko dříve než dvaadvacet let po sametové revoluci. Souhlasím ale s požadavkem VV, že naturální plnění je dostatečnou kompenzací křivd. Jestliže finanční toky nejsou, je správné nevyplácet 59 miliard. Otázka také je, zda mají církve tolik pracujících rukou, které se zvládnou o navrácené majetky starat.
Vy jste věřící?
Jsem špatný věřící (smích).
Za své největší úspěchy považuje:
-
jako sbormistr
Vrabčáci od roku 1996 blízce spolupracují s Lucií Bílou, moc mě těší, že tuto úzkou spolupráci jsem udržel. A samozřejmě byla krásná první cena na festivalu v Belgii roku 2010.
-
jako ředitel divadla
V Jablonci jsme udrželi velmi dobrou návštěvnost a počet abonentních řad. V Kutné Hoře jsme naopak nastolili nové možnosti, jak dál vést divadlo a připravit jej na úspěšnou budoucnost.
-
jako politik
Že jsem se nikdy nebál říci svůj názor.
(kav)
