Nutnost majetkového vyrovnání s církvemi Věci veřejné nikdy nezpochybňovaly a respektovaly v této souvislosti výrok Ústavního soudu. Od počátku ale chtěly vést diskusi o parametrech v systému církevních náhrad. VV měly výhrady k tomu, aby se začalo s finančním plněním, které představuje dvě miliardy korun ročně, už v příštím roce, kdy státní rozpočet čekají rozsáhlé škrty a domácnostem se zvýší výdaje. Chtěly posunout účinnost tohoto zákona na ekonomicky příznivější dobu.
Vládnímu návrhu Věci veřejné vytýkaly, že nebylo jasné, na základě jaké metodiky se vypočítalo, který konkrétní majetek se církvím bude vracet. Kvůli maximální transparentnosti celého procesu tato strana chtěla, aby vláda musela posoudit a schválit soupis vraceného majetku.
I když se také díky poslancům za Věci veřejné podařilo prosadit výrazné navýšení naturálních restitucí oproti snížení finančního plnění , a třebaže se podařilo rozložit období splácení na třicet let, aby nezatížilo nepřiměřeně státní kasu, přesto zůstalo v paragrafovém znění zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi několik problémů, kvůli kterým k němu poslanci VV podali vlastní pozměňovací návrhy.
První pozměňovací návrh nechtěl vyplatit finanční náhradu v desítkách miliard korun. Poslanci VV upozorňovali na to, že dnešní vláda ve svém návrhu navýšila majetek katolické církve. Navracený majetek totiž zahrnuje i ten, o který církev přišla na základě 1. pozemkové reformy v roce 1918 a 1919 a za který už byla v roce 1947 finančně odškodněna.
Druhá změna, kterou se poslanci VV snažili do zákona prosadit, znamenala taxativní výčet církví a náboženských společností, kterých se restituce mají týkat. Ten měl zabránit případnému vracení majetku subjektům, které by si náhradu nárokovaly neoprávněně. V této souvislosti VV uváděly příklad Náboženské matice, kterou založil Josef II. jako veřejný fond, spravoval ho stát a jeho majetek zastupovala finanční prokuratura. Navrácení majetku tomuto subjektu by tak znamenalo prolomení stanovené hranice roku 1948.
Pozměňovací návrh Věcí veřejných kromě toho požadoval, aby to byly církve, kdo by musel prokazovat, že jim majetek patřil, nikoliv stát, aby povinně dokládal, že mu nepatřil. V případě neoprávněně vyžádaného a navráceného majetku zaváděl možnost uložit pokutu ve výši jeho tržní ceny. Rušil vládou navržené osvobození církví od zaplacení daně z případného prodeje restituovaného majetku a počítal také s prodloužením zákonných lhůt, aby stát měl dostatečný čas na prověření údajů církví.
Dolní komora parlamentu pozměňovací návrhy VV bohužel odmítla, zákonem se bude nyní zabývat Senát a po parlamentních prázdninách se ve Sněmovně o jeho podobu svede znovu bitva. Kvůli změněnému poměru sil v ní už ale koalice nemá své vítězství předem jisté.
Zdeněk Půlpán, MBA, předseda Krajské rady VV Středočeský kraj
